K vytvoření oblaku je třeba výstupných proudů, které jsou schopné vzduch vynést tak vysoko, aby došlo ke kondenzaci vodní páry, která je v něm obsažena. K tomu, aby vznikla kapka deště, kterou zemská gravitace navzdory výstupným proudům přiměje padat dolů, vedou v oblaku dvě cesty. První z nich je opalescence – postupné splývání původních droboučkých kapiček do větších celků. Při druhém způsobu vzniku dešťových kapek v oblaku se neobejdeme bez takzvaných kondenzačních jader. Ty mohou tvořit ledové částice, na kterých kapka spočine při svém pohybu v mraku.. Na jádro namrzne, přidá k němu svoji hmotnost, a tento jev se dál opakuje do chvíle, kdy zemská gravitace, působící na tyto částečky překoná svým působením vystupující proudy. Nastává pád k zemskému povrchu.

Srážky rozlišujeme podle toho, v jaké formě a intenzitě dopadají na zemský povrch. Závisí to způsobu jejich vzniku a na teplotách v mraku a mezi ním a zemským povrchem. Můžeme se setkat s deštěm, mrholením, zmrzlým či mrznoucím deštěm nebo sněhovými vločkami (dvě stejné neexistují).

Srážky mají v atmosféře čistící účinek. Při své cestě na sebe zachycují různé nečistoty, přítomné ve vzduchu a pohlcují i některé plynné složky znečištění ovzduší. Například oxidy síry nebo dusíku. Takový déšť sice působí příznivě na čistotu vzduchu, ale znečištění přenese na zemský povrch. Rozpuštěné polutanty mohou na některé materiály působit agresivně, a také tak působí.